Magické zahrady, zdroj energie, síly, regenerace, zdraví a harmonie

Magické zahrady, zdroj energie, síly, regenerace, zdraví a harmonie

„Kdo miluje zahradu, stále si svůj ráj uchovává.“ Amos Bronson Alcott

Existuje málo lidí, kteří nevyhledávají zahrady a neobdivují se jejich kráse. Lidská záliba v zakládání zahrad, v nichž se v jedno spojuje posvátné s profánním, přetrvává již několik tisíciletí. Vůbec první okouzlující a nezapomenutelnou zahradou byl - ráj. Ráj, nebo spíš představa o místu věčné blaženosti, měl dle logiky přání člověka vynechávat všechny negativní stránky pozemské lidské existence, třeba smrtelnost a nemoci, a naopak, obdarovat jej zdravím, jídlem, pitím, všemi těmi dobrými a krásnými věcmi, které vydává půda, a rovněž radostí bytí.

Konec i nové počátky rajské pohádky

Historie zahrad byla vždy spojena s mýtem nebeského ráje, z něhož byli vyhnáni naši praprarodiče, Adam a Eva. Ráj není znám pouze ze Starého zákona, nýbrž jej jako výmluvný obraz života prostého smrti znali již Peršané, Řekové a Římané. V iránských mýtech o stvoření světa byla svatá krajina zlatého věku popisována jako světlem zalitá, vodními kanály zavlažovaná zelená zahrada.

Zahrady středověku, renesance, baroka, osvícenství a romantismu měly též splňovat požadavek, kterým bylo vytvoření nápodoby ztraceného ráje. Dějiny vytváření zahrad jsou nekončícím příběhem věčné lidské touhy po návratu tam, odkud jsme byli vypovězeni. Zahrada se tudíž stala jakýmsi příslibem rajských požitků už tady, na Zemi.

Harmonie zahradního prostoru a jeho často až snová atmosféra plná barev, vůní a často i líbezných zvuků, měla ulehčovat únik z běžné reality. Ve vybájeném edenu vytváří jednotlivé prvky - květy, záhony, keře, živé ploty, stromy, aleje, bazény, studánky, terasy, živá zvířata a sochy - pohádkovou kulisu pro život vezdejší. Zahrady dovedené k dokonalosti mnohdy odpovídají naší iluzi ideálu krajiny víc, nežli příroda sama, ačkoli zrovna příroda je tím úplně nejzákladnějším posvátným územím.

Z představy mýtické rajské země vznikla ideje štěstí jako konkrétního místa, do něhož můžeme fyzicky vstoupit. Tento rajský prostor byl převeden do podoby pozemské zahrady, plné vonících květin a poskytující veškeré uspokojení. Zahrada dodnes představuje energetické, geomantické a blahodárné místo, na kterém se můžeme naladit na jemněhmotné vibrace, také však na „hrubohmotnou“ podstatu Země. V zahradě je nám umožněno zažívat pocit bezpečí, ochrany, výživy a pevných kořenů, také však dojít pozvednutí ducha na vyšší úroveň a dočkat se vyléčení tělesných neduhů.

Čas nebeského potěšení tedy skončil zákazem přístupu k počátečnímu rajskému štěstí. Záhy však začalo předlouhé období pokusů vybudovat náhradu za eden tam, kam byl člověk z Božího ráje vykázán, tudíž na Zemi. Pravděpodobně nejstarším známým pozemským rájem byly dnes již zaniklé vysuté zahrady Semiramidiny, tvořené stupňovitými plošinami, kde stékala životodárná voda přes terasy. Měly představovat přenádherný onen svět, jakýsi ráj na zkoušku. Div se světe, vznikli na území, do něhož mnozí lokalizují biblický ráj, v Mezopotámii. Vysuté zahrady byly dlouho považované za pouhou pohádku, rovněž však za pohádkově krásnou stavbu, překypující nádherou a přepychem. Prostě, zemský ráj to - nejenom - na pohled. Mikro vzorkem terasovitých zahrad jsou kupříkladu palácové zahrady pod Pražským Hradem, které mají podivuhodnou léčivou energii a relaxační atmosféru.

O něco starší než mezopotámské zahrady byly ty, které zakládali Egypťané u svých paláců a domů již 4000 let p. n. l.

Přeskočíme-li několik tisíciletí, k dalším pokračovatelům v kopírování nebeského edenu patřili mniši středověkých klášterů. Zahrada se octla v centru klášterních budov pod označením rajský dvůr, paradisus či claustrum. Šlo o uzavřený prostor s krytým ochozem a studnou uprostřed, který měl evokovat naději na život v ráji podobně, jako zelené barvy stromů symbolizovali naději člověka na spásu. Hortus Conclusus, "uzavřená zahrada", symbolizovala neposkvrněnou Pannu Marii, označovanou za „růži v oplocené zahradě“ nebo dokonce za „půdu ráje“. Konec konců, i její syn Ježíš se ke své poslední modlitbě odebral do ticha zahrady, jakoby se vracel do lůna matky před tím, než byl otcem vzat domů. Hrob, z něhož vstal z mrtvých a byl vzkříšen k životu věčnému, se rovněž nenacházel nikde jinde, nežli - v zahradě.

Později převzaly od klášterů uspořádání zahrad také univerzity, královské a šlechtické paláce; později taktéž méně movití a níže postavení měšťané. A pak byly přeneseny na veřejná prostranství. Projekt Ráj přístupný pro všechny.

Výraz Rajská zahrada jistě znáte i z jiného, než klášterního prostředí. Jedna z nich je součástí jižních zahrad Pražského hradu. Po úpravě svobodným zednářem a architektem Josipem Plečnikem se v jejím středu namísto obligátní studny octla obrovitánská žulová mísa, evokující svatý Grál, který je stejně jako ráj zdrojem zdraví, nesmrtelnosti a štěstí.  Anebo je to připomínka rajské studny mládí, krásy a nesmrtelnosti?  

Ohrazený divukrásný zázrak      

Biblický ráj byl bedlivě střežen andělskými cheruby vyzbrojenými ohnivými meči. Jejich ostražitý dohled nahradili v zahradách zřizovaných člověkem zdi a ohrady. Zahrada byla stejně jako ráj chráněným územím, „opásanou zemí“. Naznačuje to i náš název pro zahradu: za-hrada, čili za-hradbou. Anglický výraz pro ráj "paradise" (hebrejsky pardes, řecky paradeisos) vychází z perského "pairi-daeza", "ráj za zdí", nebo "ohraničený ráj".  

Proč by měla být zahrada oddělená od zbytku světa tam venku? Člověk cítil potřebu být poblíž přírody, čerpat z ní sílu, zdraví, energii, inspiraci, regeneraci, nabývat jejím prostřednictvím klidu duše a vnitřní harmonie. Zároveň však prožíval strach z její divokosti, z možnosti napadení zvířaty nebo případnými nepřáteli. Zahrada představovala nárys ráje skrytý za bezpečnou hranicí mezi dobrem a zlem. Čarovné území zahrady se všemi jejími vymoženostmi a intimitou kontaktu s jejím požehnáním bylo ochrannou zdí jasně vymezeno.

Příroda jako místo síly, inspirace, kreativity a - zdraví

Zahrada není pouze nápodobou ráje, nýbrž i zmenšeným vybraným vzorkem rozlehlých přírodních ploch, zároveň též zrcadlem a odleskem naší duše a ducha. Obnovuje fyzickou a psychickou sílu a rovnováhu, vitalitu, energii, vnitřní mír. Uzdravuje a zvyšuje naše sebeléčivé schopnosti. Hojí také naše stará zranění, ukrytá v nejhlubších rovinách. Aktivuje tvořivost, jasnost mysli a zbystřuje paměť.

Každá zahrada je svým vlastním způsobem léčivá. Byť založená v lokalitě s negativními, blokujícími či těžkými vibracemi, dokáže skrze moc přírody disharmonické vlivy eliminovat a proměnit je na pozitivní protějšek. Působí mnohem účinněji jako kterékoli kouzlo anebo mocná magie. Zastupuje přírodní formu geomancie, která přináší radost jak z pohledu na vší tu krásu, tak z jejího tvoření. Zahradu můžeme porovnat s čerpací stanicí pohonných hmot. „Oživujících substancí“ je v ní však k dostání v mnohem větším výběru, jako na benzínce.  

Zahrada dovolí bohatě zakvést naší vnitřní „zahradě“, našemu vnitřnímu světu. Když naše duše potřebuje „vyživit“, duch hledá inspiraci a srdce neumí najít odpovědi na své naléhavé otázky; nastal čas pobýt v zahradách, anebo nějakou zahradu založit.

Zahrady nepůsobí na člověka a jeho zdraví pouze svou „vizáží“, nýbrž i vůněmi. Prostřednictvím vůní proniká nadpozemský svět do světa pozemského. Bohové Egypta a andělé různých náboženství se vyznačovali libou vůní podobně, jako kvetoucí zahrady. Říká se, že „nemoc je cítit“. Zahrada tak může být léčivou také skrze nebeské vůně svých květinových záhonů, bylinek a stromů, protože jim „probije pach nemoci“.

Bůh lékařství a alchymista hledající ráj

Souhvězdí Hadonoše, které by mělo být vynechaným třináctým znamením zodiaku, se nalézá stejně jako ustavičně hledaný ráj „uprostřed“ kosmu. Mezi zmínkami o znamení Hadonoše byste nalezli třeba tuto: „Pokud vše plyne podle jeho představ, zůstává za Hadonošem kvetoucí zahrada“. Anebo: „…za některými Hadonoši zůstává ráj…“

Společně s hadem, který mu byl nápomocen u vyhledávání léčivých bylin, byl na Hadonoše proměněn bůh lékařství Asklépios. Had je symbolem neustále se obrozujícího života, znakem lékařů a zdravotníků. Asklépios, který dovedl vyléčit jakoukoli nemoc, zahojit jakékoli zranění a křísit mrtvé, vytrvale hledal ráj. Vskutku jej nakonec objevil, ačkoli mnozí z těch, kdož s ním absolvovali pátrací výpravu, zahynuli rukou strážců rajské zahrady. Tato legenda nás skrze boha lékařství upomíná na fakt, že pokud hledáme uzdravení, ve skutečnosti hledáme – ráj, původní stav bezstarostné blaženosti, absolutní dokonalosti a štěstí, k němuž zdraví neodmyslitelně patří.

K „hledačům ráje“ patřil také známý alchymista a filosof Paracelsus, který se alchymii věnoval víc z lékařského než magického hlediska. Se svými léčebnými metodami měl tento zázračný lékař vskutku velké úspěchy. Prohlašoval uzdravující sílu přírody za nepřekonatelného lékaře a farmaceuta. Za stejně léčivou shledával „lásku k duchu přírody“. Již za jeho života, v 16. století, bylo za původ nemocí považováno vzdálení se člověka od přírody a jejích sil. Také proto Paracelsus zahrady miloval, a také proto pátral po „sídle duší“, po „zemi zaslíbených“ resp. po „pláních blažených“.  Podle legend měl být odměnou pro toho, kdo nalezne střed rajské zahrady strom, květ či plod, který mu přinese věčné blaženství, nesmrtelnost a zdraví. Navštívil Prahu, Moravský Krumlov, Kroměříž a Znojmo. Objevil prý kámen mudrců i elixír života. Z popela dovedl vykouzlit růži, takže mohl být klidně i čarodějným zahradníkem. Snad tedy našel i svůj ráj?         

Pražské energetické, léčivé a relaxační zahrady

Vše živé na naší planetě by mělo být schopno přežít peklo i ráj. Například poušť je pro člověka obdobou pekla. Přežít v ní může člověk pouze díky biblickým předobrazům ráje, zahradám. Neboť čím jiným jsou pouštní oázy se studnami životodárné vody a s bující zelení, nežli zahradami?

Zahrady jsou oázami též v jiné „poušti“ bez zeleně, ve městech, ve spleti jejich ulic, náměstí, kamenných a cihlových stavení. V Praze je zahrad bezesporu víc, než si možná dovedete představit. Množství z nich se skrývá za fasádami obytných domů z různých historických období. V zahradách paláců, ve vnitřních dvorech panských sídel, v jádru starých klášterů, budovaných na základě symetrie rajské vize, najdete výsledek stále znovu se opakujících pokusů uskutečnit eden na zemi, snést z nebe na zemi éterický svět klidu, hlubokého míru a světla.

Opomineme-li velké parky a sady, které mají též svou léčivou sílu, můžeme se kochat oživenými vzpomínkami na zahradu věčnosti v docela velkém počtu zahradních ploch, které navíc často ukrývají různé záhady, tajemné znaky a symboly, ukazovatele vibračních zón a dračích linií, odkazy na tajné řády apod.

Kde přesně? Kupříkladu ve Františkánské, Vrtbovské či Valdštejnské zahradě; ve Vojanových sadech a v palácových zahradách pod Pražským hradem; v Královské zahradě a v zahradě Šternberského paláce. A v dalších zahradách, v nichž vás obejme klid a ve kterých uzříte odlesk nebeských rozkoší.    

Poskytněte potěšení své duši, zraku i tělu

V čase, když Karel IV. přetvářel Prahu na Nebeský Jeruzalém, další biblický předobraz ráje, existovalo v naší metropoli již několik rajských klášterních zahrad.  Nebeský Jeruzalém je prý postaven ze živých kamenů, které udržuje pohromadě pouto věčné lásky. Zahradu tvoří samé živé prvky, nejenom kameny. Ve stavu nádherného snu ji udržuje láska jejích tvůrců i návštěvníků. Ona sama nám nabízí skrze svou malebnost lásku přírody, díky níž se můžeme dojímat zahradní idylou a odevzdat se v tušení ráje slastem nadpozemským.  

Překračujte tedy co nejčastěji brány pražských zahrad, v nichž můžete pozvednout svou duši a kráčet topografií ráje, cestičkami ideálního světa dobrého počátku a nadbytku. Vnímejte léčivé světlo rozptýlené zelenými plochami a listy stromů, které září jako drahokamy. Lečte se v nich, relaxujte, odpočívejte, nabírejte sílu, tvořte, mlčte, poslouchejte hudbu nebo zpěv ptactva či kapek vody ve fontánách…  (můj článek zveřejněný v časopise Meduňka)

Víc o konkrétních pražských zahradách se můžete dozvědět v přehledu akcí v menu této mé webové stránky a na procházkách se mnou, na nichž jste s radostí a nadšením vítáni: www.juvita.cz/terminy-akci/

Prochcházky magickými, energetizujícími, mystickými pražskými zahradami najdete rovněž tady: www.juvita.cz/products/skryta-magie-mystika-symboly-pribehy-zahady-energie-a-leciva-sila-prazskych-zahrad/

 
Judita Katona Peschlová

 

Přihlášení na akci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje: