PRAŽSKÁ TROJA, TROJA, MOR NA KRÉTĚ A ŽÁDNÝ ŘÍM BEZ STAŘEČKA

Václav Vojtěch ze Šternberka je znám především ve spojení se zámkem Troja, ačkoli zastával několik nejvyšších úřadů ve správě Českého království a byl pověstný velkou podporou rozvoje baroka a jeho mecenáš. Stejně jako většina šlechtických synků se se svým bratrem vydal na tzv. kavalírskou cestu po velké části Evropy (necestovalo se v rádu ani dní, ani týdnů, nýbrž na delší dobu). Neplný rok dokonce studoval na katolické univerzitě v Lovani. Kromě Itálie, kde pobýval na různých místech a kde se pravděpodobně inspiroval ke svým stavebným počinům, procestoval Francii, Holandsko, Španělské Nizozemí, Německo. Odtud se pak vrátil do Čech.

Zámek Troja měl být vybudován dle vzoru římských příměstských vil. Antické motivy najdete zejména v sochařské výzdobě zámku i zahrad. V pražském trojském zámku se nám tudíž kombinuje reminiscence na Troju a Řím. Co mají tato dvě města společné. Nu, dle legend velice mnoho.

Po pádu Troje, resp. ještě když hořela a byla drancována Řeky, se skupina Trojanů vydala na cestu, ze začátku možná ani netušili kam. Vedl je Aeneus, syn Anchíse, do něhož se v jeho mládí zamilovala Venuše, a Aeneus byl jejich společným dítětem. Mýtus o tomto „exodu“ má víc variant, jedna z nich mluví o tom, že se běženci dohodli nebrat sebou starší osoby, aby je na útěku ze zničené Troje nezdržovali. Aeneus sám však vzal svého stařičkého otce (v rukou s domácími bůžky Láry) na záda, za ruku držel svého synka.

Na nějakou dobu se dle tohoto mýtu usadili na Krétě, ale vyhnala je odtud – ne, nikoli nepřátelská armáda nebo řečtí pronásledovatelé – nýbrž epidemie! Epidemie plicního moru.  

Důležitým aspektem této verze legendy je, že několikrát by se trojští běženci se zlou potázali, nebýt jeho vetchého a zesláblého otce a zejména jeho rad. Možná v časech míru by se jimi nikdo neřídil anebo by nebyli ani zapotřebí, ale v krizové situaci se způsob řešení potíží „po staru“ velice osvědčil. Dokonce se v průběhu předlouhého putování Aeneus za ním odebral už po jeho smrti na Sicíli do říše mrtvých, aby si vyžádal (kromě jiného) další radu.

Nakonec doputovali na území dnešní Itálie a stali se předky budovatelů říše Římské. Bez zestárlého otce a současně dědečka by se nikdy na Apeninský poloostrov nedostali kvůli různým nástrahám a tím pádem by možná nikdy nevzniklo Věčné město, Řím.

Legendy mají v sobě vždy více či méně zjevné poučení. Z této si můžete vzít takové, jaké se dost ponouká, a je na vás, zda jej přijmete a – poučíte se.

Judita Peschlová, profesionální průvodkyně s akreditací a přibližně 40-letou praxí, odbornice na symboliku, archetypy a Tarot, kterého magické i terapeutické stránce se věnuje již víc jak 30 let, milovnice záhad a tajemných či energetických silových míst, putování magickou krajinou a zejména milované Praze.