Pražské Jezulátko a barvy jeho oblečků

Pražské Jezulátko a barvy jeho oblečků

Proč se Pražské Jezulátko převléká? Snad proto, že má takřka 250 šatů v šatníku, v němž se nachází skutečné skvosty s obrovskou hodnotou, často pocházející od vlivných osob? Nuže, nikoli.  

Řádové sestry odívají Jezulátko dle náboženské symboliky, podle tzv. liturgických barev oblečení. Barvy jednotlivých liturgických období byly stanoveny v křesťanské církvi již v 12. - 13. Století. O Velikonocích naleznete v kostele Panny Marie Vítězné Jezulátko v šatech bílých, na Svatodušní svátky v róbě barvy červené, v určité době Adventu v odění fialovém atd. A v jistém období může být zcela bez oděvu. Proč? To vám mohu vysvětlit, až se k němu jednou společně vypravíme.

Teď však k významu některých liturgických barev.  

Bílá: barva světla, čili Krista, který je světlem světa. Pokud svátek Páně nijak nepřipomíná umučení, právě tehdy má na sobě Jezulátko tuto barvu. Jelikož však bílá barva představuje nevinnost a čistotu, jako liturgická barva je používána rovněž o svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, avšak pouze těch, kteří nesešli z tohoto světa mučednickou smrtí. Nalézá uplatnění také při obřadu pohřbu dětí. Jelikož bílé barva vyjadřuje taktéž radost, najdete ji v kostelech a u různých oslav, souvisejících se všemi radostnými příležitostmi, s průvody a s udílením svátostí. Netýká se to však svátostí smíření a pomazání nemocných. Bílá je barvou Velikonočních svátků a všedních velikonočních dnů, Narození Páně, svátku Jana Křtitele, katedry svatého Petra, obrácení svatého Pavla, svěcení kostelů, nedělí, oktávy, čili osmidenních svátků a některých dnů vánočních.
Žlutá: barva slavností a důstojná. Setkáte se s ní u velkých církevních slavností. 

Fialová: barva popela, pokání a kajícnosti. Patří k době Adventní a Postní, ke kvatembrovým dnům (4 krát do roka, před začátkem nového ročního období, tudíž středa, pátek a sobota po svaté Lucii, Popeleční středě, Hodu Božím, svatodušním a po Povýšení svatého Kříže), k vigiliím (předslavnost určitých svátků), ke mším (zejména votivním) a mším za zemřelé, k smírným obřadům a od roku 1955 k slavnostem přijímání na Velký pátek.
Červená: barva ohně, krve, muk a utrpení a ohně. Z tohoto důvodu se vztahuje ke Květné neděli, Velkému pátku, k Seslání Ducha svatého, tedy k svátku svatodušnímu včetně oktávy, k povýšení svatého Kříže, ke slavení utrpení Páně, k apoštolům, evangelistům a mučedníkům. 
Zelená: barva naděje, připomínající zelené osení slibující bohatou úrodu, čili naději na přežití a hojnost. Zelená je symbolem Kristova zmrtvýchvstání a barvou liturgického mezidobí, neděl, všedních dnů, pokud na ně připadá některý z pohyblivých svátků.
Růžová: barva radosti, používá se o III. adventní neděli ("Radujte se") a o IV. neděli postní doby ("Vesel se"). 
Černá: barva smutku a smrti, náleží k Dušičkám, Velkému Pátku s výjimkou svatého přijímání a k obřadům pohřbů. 

Teď snad teď už budete vědět, když se kupříkladu půjdete podívat do některého z kostelů na Betlém, nebo na jeho interiér z architektonického, uměleckého či historického hlediska, případně jenom ze zvědavosti, potažmo i kvůli své víře, proč jsou barvy oltáře, kněze a též šatiček Pražského Jezulátka.